Political elites in the US and the West should have understood that humiliation is a disastrous tool in foreign affairs, with often lasting and catastrophic effects. The humiliation of Germany at Versailles played an important role in fomenting World War Two. Political elites avoided repetition of that with respect to West Germany and Japan after 1945 by way of the Marshall Plan only to repeat the catastrophe of humiliating Russia (both actively and inadvertently) after the end of the Cold War. Russia needed and deserved a Marshall Plan rather than lectures on the probity of neoliberal solutions in the 1990s. The century and a half of China’s humiliation by Western Imperialism (extending to that of Japanese occupations and the infamous “rape of Nanjing” in the 1930s) is playing a significant role in contemporary geopolitical struggles. The lesson is simple: humiliate at your peril. It will come back to haunt, if not bite you.
Co je pak kritizováno jako xenofobie a jako projev politického názoru vylučováno z veřejné diskuse, je původně docela obyčejný ne strach, ale odpor k levnější a bezmocnější konkurenci, konkurenci, kterou pracujícím vrstvám globalizovaná ekonomika ordinuje záměrně, aby je přiměla ke mzdové poslušnosti. Podobu xenofobie má tato v jádru ekonomická kritika nejspíš v éře masové, konzumní společnosti také proto, že čím nižší mzdu zaměstnanec pobírá, tím nižší ceny si sám může dovolit platit, když se odpoledne z pracujícího stává spotřebitelem. Ne, zaměstnanec a spotřebitel nemají tytéž zájmy ani tehdy, když jsou jedna a tatáž osoba. Zaměstnanec chce, aby jeho práce byla co nejdražší, ale spotřebitel chce vždy, aby ho nákup vyšel co nejlaciněji. Tento rozpor – nový v éře demokratizované spotřeby oproti dávnému proletariátu, který spotřebovával jen tolik, aby obnovil své pracovní síly – staví pracující vrstvy proti sobě samým navzájem.
Tak tedy vy, kteří jste tam chytali bronz a trávili zasloužený odpočinek po týdenní práci, vy, kteří jste si dokonce i panty na dveřích pobili plechy, aby je nikdo neodšrouboval, vy, kteří jste v jedné chatě dokázali /osmnácti (!)/ smrkům uřezat vrcholy proto, aby se větve rozrostly do šířky a ještě více zakryly vaše soukromí, vy, kteří jste si ostnatým drátem ohradili pomyslný kus své přírody, aby nějaký vousatý vágus, nedej bóže, náhodou, nešlápl na petržel, kterou spásáte svými králíky, vy, kteří jste ze života nepochopili nic jiného, než to, že člověk má jenom to, co opravdu má, vám bych chtěl říct jednu věc, kterou jsem pochopil právě v to červnové nedělní dopoledne:
Už kvůli vám jsem trampem. Kvůli vašim zvráceným představám o rekreaci, o věcech a vlastnictví. Kvůli vašim vtipům na ty, kteří se vymykají vašemu stádu. Jen si zalezte za své ostnaté drátěnky a branky s patentním zámkem. Pěstujte si své kedlubny a králíky a dál vštěpujte dětem své teorie o krásné přírodě.
V souladu se svým hodnotovým postojem artikuluje skupina pozitivních dojem, že štěpení společnosti způsobuje především nedostatek informací, respektive vzdělání a kritického myšlení. Implicitně je přitom zřejmé, že tím nemyslí sebe, nýbrž své postojové protivníky. Společnost tím do určité míry dělí na ty, kteří světu rozumí a hodnotí ho těmi správnými měřítky (sebe), a ty ostatní, které je třeba dovzdělat, načež podle nich příkopy zmizí. Zjevně jim tak chybí pochopení pro to, že postoje ke společenským otázkám mohou vyvěrat také z odlišných životních zkušeností a postavení ve společnosti, respektive odlišné interpretace nebo vyhodnocení týchž informací. To tvoří jeden z klíčových poznatků celého výzkumu, poněvadž právě od něj se řada dalších neporozumění automaticky odvíjí.
Ve srovnání s tím skupina kritických za problém nepovažuje ani tak
(protistranou jí připisovaný) nedostatek informací, ale spíše nedostatek pozornosti, která je věnována jejich specifické životní zkušenosti a pohledu na svět.
Jedním z těch specifik bylo to, že se prodávalo exkluzivnímu nabyvateli. (…) Podíl se prodával tehdejšímu spoluvlastníkovi, společnosti Karbon Invest, která byla ovládána Viktorem Koláčkem a Petrem Otavou. Ti byli zajímaví nejen proto, že státu vyfoukli majoritu a vyhodili jeho zástupce ze statutárních orgánů, ale také tím, že v době prodeje proti nim bylo vedeno trestní řízení. A to kvůli údajnému tunelování OKD. V podstatě šlo o to, že Karbon Invest jako mateřská společnost uzavíral s OKD fiktivní či předražené smlouvy. Mateřské společnosti většinou získávají výnosy z dceřiných společností z dividend. V případě OKD byl Koláčkův a Otavův problém v tom, že by se museli dělit se státem jakožto dalším velkým akcionářem zhruba o polovinu – nezapomínejme, že šlo o miliardy Kč. Tímto způsobem se dělit nemuseli a zároveň tím mohli rychleji získávat prostředky na následnou koupi zbytkového podílu OKD. Takže stát prodával lidem, kteří ho vystrnadili z OKD, a existovalo vážné podezření, že společnost na úkor státu tunelují. A věřil, že tím zajistí stabilitu a budoucnost OKD.
The capitalist relations of exploitation are not established by any ideologically sanctioned relations of domination and subordination. They reproduce themselves by the same means as any other commercial exchange, the mutual pursuit of self-interest. The end result, that shareholders accumulate wealth whilst workers have only enough to survive till the next payday is ensured by the very principles of freedom itself. All are free to dispose of what they have to sell as they wish, choosing the alternative that suits them. The alternative for one is either work or go hungry, and for another, it is investing in oil or property. This class difference can indeed give rise to political conflict, but at the economic level, the exploitation mechanism proceeds whether the worker believes in socialism or in free market economics. The central message of Marx’s Capital is that capitalist exploitation is an automatic result of the operation of the laws of the market.
Logical debate has one advantage over narrative, rhetoric, and violence: it’s an asymmetric weapon. That is, it’s a weapon which is stronger in the hands of the good guys than in the hands of the bad guys. In ideal conditions (which may or may not ever happen in real life) – the kind of conditions where everyone is charitable and intelligent and wise – the good guys will be able to present stronger evidence, cite more experts, and invoke more compelling moral principles. The whole point of logic is that, when done right, it can only prove things that are true.
Violence is a symmetric weapon; the bad guys’ punches hit just as hard as the good guys’ do. It’s true that hopefully the good guys will be more popular than the bad guys, and so able to gather more soldiers. But this doesn’t mean violence itself is asymmetric – the good guys will only be more popular than the bad guys insofar as their ideas have previously spread through some means other than violence. (…)
…
Unless you use asymmetric weapons, the best you can hope for is to win by coincidence.
That is, there’s no reason to think that good guys are consistently better at rhetoric than bad guys. Some days the Left will have an Obama and win the rhetoric war. Other days the Right will have a Reagan and they’ll win the rhetoric war. Overall you should average out to a 50% success rate. When you win, it’ll be because you got lucky.
Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, na zbyťácích na dodávkách a na všem možném. To je ta vaše spravedlnost. Štvete daňového exekutora na domkaře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun daně, ale podle týchž svých zákonů snižujete a odepisujete stamiliony daní fabrikantům a velkostatkářům. Dáváte tlouci a zavírat stávkující dělníky a pro každého stávkujícího člověka, který se brání proti vykořisťování, budete mít jen kriminál, zatím co na obranu fabrikantů si dáváte vyrukovat celou rotu špiclů a policistů. Taková je vaše „spravedlnost ke všem“.
The worst thing Ronald Reagan did was to make the denial of compassion respectable. He said “You’ve worked hard, you’ve made your money, you shouldn’t have to feel guilty about refusing to throw it away on people who chose to be homeless and who chose not to work”. (…) He said it with an elegance and a kind of benign aspect that disguised its harshness.
A co pauzy? Může si člověk udělat pauzu, kdy chce?
Může – klikne v aplikaci, že chce pauzu. Udělal jsem to teda jen jednou, když jsem píchl kolo, ale oni mi napsali, že si pauzu dát v tu chvíli nemůžu, protože je málo lidí. Tak jsem jim musel napsat, že mám píchlé kolo. Někdy se naopak stane, že se udělá pauza v té aplikaci automaticky, což se mi nelíbí a píšu jim pak, že pauzu nechci. To pak přijde prefabrikovaná odpověď, že jsem prý nepřijal zakázku nebo se pohyboval mimo vyznačenou zónu, i když to není pravda, nebo že jsem dlouho stál na místě. Dělají to ve chvíli, kdy mají málo zakázek.
…
Nejhorší jsou z mé zkušenosti advokáti. Nechávají si vracet do poslední korunky, ale bývají i nepříjemní. Většinou platí také hotově. Když vidím, že je to advokátní kancelář, tak si říkám, to budou zase problémy, trvají často na tom, abych jim jídlo vynesl do patra a kdesi cosi. To jsou hodně lepší lidi.
Prague 1921: Capek invents the idea of the Universal Robot. The Universal Robot was an android that could do any productive task.
England 1936: Turing (re-)invents Babbage’s idea of the Universal Computer – one which can compute any mathematical function. Cycles of the Universal Turing machine are the fundamental cost metric for algorithms.
London 1938: World’s first science fiction TV broadcast Rossum’s Universal Robots by Capek, introduces the notion of the Robot to the English.
Here is the first key to understanding Babbage and Marx’s ideas of value:
we humans are the only universal robots so far known,
thus human cycle times are the basic cost metric for any task.
Ve vztahu k Západu u nás po roce 1918 a ještě dogmatičtěji po roce 1989 převládl argumentační styl, který nazvu české sofisma o liberálním Západu. Tento styl je sofistický, protože zamlčuje reálnou historii západní civilizační dominance (kolonialismus, rasismus, imperialismus, převraty vedené CIA v Latinské Americe a obecně ve třetím světě) a Západ definuje jen jeho (od stop historie očištěnými) ideály; navíc zobecňuje principy a normy, které na Západě převážily až v posledním půlstoletí díky antisystémovým vzpourám mládeže v šedesátých letech. Ideály a principy komunistického hnutí pojednává naopak jenom jako „zrůdnou ideologii“, ačkoli významně přispěly k osvobození kolonizovaných národů; podíl sovětské vojenské síly na tomto osvobození během studené války pak zamlčuje úplně. A v mezinárodní politice dnes české sofisma o liberálním Západu zní: Jednejme s Rusy jako s poraženým národem!
Unlike the horse rider, the wagon driver, or the cyclist, the motorist was going to depend for the fuel supply, as well as for the smallest kind of repair, on dealers and specialists in engines, lubrication, and ignition, and on the interchangeability of parts. Unlike all previous owners of a means of locomotion, the motorist’s relationship to his or her vehicle was to be that of user and consumer-and not owner and master.
George Stinney was only 14 when a court in South Carolina sentenced him to death in 1944. The youngest person to be executed in the US since the 19th century, the black teenager was a little over five feet tall, weighed 95lbs, and had to put a bible on the seat beneath him so that he could fit into the electric chair.