Co je pak kritizováno jako xenofobie a jako projev politického názoru vylučováno z veřejné diskuse, je původně docela obyčejný ne strach, ale odpor k levnější a bezmocnější konkurenci, konkurenci, kterou pracujícím vrstvám globalizovaná ekonomika ordinuje záměrně, aby je přiměla ke mzdové poslušnosti. Podobu xenofobie má tato v jádru ekonomická kritika nejspíš v éře masové, konzumní společnosti také proto, že čím nižší mzdu zaměstnanec pobírá, tím nižší ceny si sám může dovolit platit, když se odpoledne z pracujícího stává spotřebitelem. Ne, zaměstnanec a spotřebitel nemají tytéž zájmy ani tehdy, když jsou jedna a tatáž osoba. Zaměstnanec chce, aby jeho práce byla co nejdražší, ale spotřebitel chce vždy, aby ho nákup vyšel co nejlaciněji. Tento rozpor – nový v éře demokratizované spotřeby oproti dávnému proletariátu, který spotřebovával jen tolik, aby obnovil své pracovní síly – staví pracující vrstvy proti sobě samým navzájem.

Matěj Stropnický: Hnutí francouzského maloměsta II