Premiér povedal, že zbrane sú bežný obchodný artikel. Keď ich nebudeme predávať my, bude ich predávať niekto iný. Vtedy som si zamrmlala: aj drogy a malé dievčatká. Nečakala som, že sa niečo také strašne naozaj na Slovensku potvrdí.
Ľudmila Kolesárová: Čo nás môže naučiť rok znásilnených detí
Vogliamo tutto — We want everything. All the wealth, all the power, and no work.…
The piece rate, for example, is the pay for the number of units the worker produces. So that the worker has to stay on his toes and follow the foremen’s orders, because they determine this variable part of his wage, which is absolutely indispensable to him for living. And this lets the boss maintain political control of the working class. To make the working class accept collaborating in their own exploitation.
Nanni Balestrini: We Want Everything
It all began with an explosion of “smart” programs – with “smart” nothing but a euphemism for “privatised”. From smart cities to smart elderly care, the promise has been to retrofit crumbling public infrastructure with the shiny and privately operated gadgetry that can get the job done on the cheap.
Evgeny Morozov: Only a cash-strapped public sector still finds ‘smart’ technology sexy
Nastavený systém pak tlačí trans* osoby, které chtějí vystupovat jako muži či ženy, aby odpovídaly příslušným genderovým stereotypům. Působí to až absurdně. Každý zažíváme momenty, ve kterých se nechováme jako „typické“ ženy či muži, otázka, co je ženské a co mužské, je vlastně relativní. U trans* osob však tyto momenty mohou rozhodovat o tom, zda jsou diagnostikovatelní a mohou podstoupit léčbu, či nikoli.
Tereza Zvolská: Strážci genderového řádu
I am actively searching through Facebook for people celebrating the Brexit leave victory, but the filter bubble is SO strong, and extends SO far into things like Facebook’s custom search that I can’t find anyone who is happy despite the fact that over half the country is clearly jubilant today and despite the fact that I’m actively looking to hear what they are saying.
This echo-chamber problem is now SO severe and SO chronic that I can only only beg any friends I have who actually work for Facebook and other major social media and technology to urgently tell their leaders that to not act on this problem now is tantamount to actively supporting and funding the tearing apart of the fabric of our societies. Just because they aren’t like anarchists or terrorists - they’re not doing the tearing apart on purpose - is no excuse - the effect is the same, we’re getting countries where one half just doesn’t know anything at all about the other.
Tom Steinberg (Facebookový status)
In mid-April 2011 media reported that Chinese government has prohibited showing (on TV, theaters, but also in novels and comics) stories which deal with time time travel and alternative history. The official argument is that such stories introduce frivolity to serious historical method. Of course, we know what it is about — even a fictional escape to an alternative reality is considered too dangerous. But I think this is a good sign for Chinese people, like those in power still see this as a danger. We in the West don’t need such a prohibition. We automatically assume that it’s not possible.
Slavoj Žižek: A New Kind of Communism (44:18)
„Dá se to vždy chvíli vydržet, s dětmi tomu říkáme hra na Robinsony a myslím, že je to dokonce baví. Já mám radost, že ušetříme pár stovek, které se budou hodit na Vánoce a topnou sezónu,“ přibližuje denní režim Alena z Prahy, která žije se svými třemi dětmi na ubytovně a pracuje v nemocnici.
Stáňa Seďová: Léto v chudých rodinách
Diferenciace v systému veřejného školství pomocí přijímacích zkoušek a placených služeb je pro většinu vyspělých zemí nemyslitelná. Například v severských zemích jsou i soukromé školy pro děti bezplatné, aby byly dostupné všem rodinám bez ohledu na jejich finanční situaci.
Jana Straková v rozhovoru s Kateřinou Čopjakovou
Když jsme se nedávno bavili s poznaňským levicovým sociologem a jedním ze zakladatelů IP (Inicjatiwa Pracownicza) Jaroslawem Urbańskim, zmiňoval, že právě odbory o několika tisících členů způsobily značnou legitimizaci celého anarchistického hnutí. To v dnešním Polsku prý nepředstavuje už jen do sebe uzavřenou subkulturu, ale důležitou společenskou sílu, která zasahuje do každodenního života Poláků.
Vojtěch Boháč: Tváře současného Polska: poznaňský squat Rozbrat
A levice, pokud vůbec existovala, tohle všechno podporovala. Úplně rezignovala na aktivní program demokracie, a hlásila se naopak k její nejkonzervativnější, čistě parlamentární formě, navíc v „nedělitelné jednotě“ s tržní ideologií.
Revoluce z roku 1989 tak byla asi jedinou revolucí v dějinách, která nepřinesla nic nového, prostě se přizpůsobila okolnostem.
Pavel Kovář v rozhovoru s Klárou Kolářovou
Statistická mapa popularity ultrapravice v Evropě je tak k východní Evropě neobyčejně přívětivá. A to i kvůli tomu, že „nová populistická pravice“ je termín, který vznikl pro potřeby západní Evropy, zatímco u nás její agendu spolehlivě obstarají strany, kterým se zde říká tradiční. A tak zatímco ve Francii má podle politické statistiky krajní pravice okolo třiceti procent díky Marine Le Pen, Slováci se svými sedmi procenty pro Kotlebu a Češi s necelými sedmi pro Okamuru vypadají jako bytostní demokraté.
Pavel Šplíchal: Dvacet dva a půl hrubého
Nevertheless, London Olympic head Lord Sebastian Coe explained to the BBC: “It is very important to remember that actually by protecting these brands, by protecting the companies that have actually put money into the Games, we’re also protecting the taxpayer. Because if we don’t reach these targets, then actually the taxpayer is the guarantor of last resort.” The idea that brand policing actually protected British taxpayers was a crystalline articulation of celebration capitalism’s core: the public will bail out private companies when the going gets rough.
Jules Boykoff: The London 2012 “Schmoozathon”: Jules Boykoff on the London Olympics
The current narrative (of life under capitalism) is that we have private production of wealth which is then appropriated by the state for social purposes. In reality, our wealth production is collective. It is social. And it is only then privately appropriated. Unless we make this shift in the narrative, we’re not going to succeed, to convince even those who would benefit from the basic income that it its worthwhile struggling for it.
Yanis Varoufakis: Basic Income is a Necessity (10:53)
A basic principle that is utterly indispensable to ending violence against women, not to mention to our fundamental concept of humanity, is that sexual abuse is never acceptable. Not even when the perpetrator has some spare cash and the person he’s abusing needs money. (…) A society that acts in law and language as if men who pay to sexually access women are simply consumers, legitimately availing workers of their services, is a society in deep denial about sexual abuse – and the inequality underpinning it.
Kat Banyard: The dangers of rebranding prostitution as ‘sex work’
Otázky, které před námi stojí nebo se ještě vynoří, nemůže správně zodpovědět člověk, který se bude držet předsudku, že je rovnítko mezi zaměstnáním a prací a přímá úměra mezi zaměstnáním a společenskou užitečností.
Michal Kašpárek: Práce nerovná se zaměstnání, zaměstnání nerovná se práce