Vstupujeme do epochy, kdy budeme nuceni podrobit samotnou ideu sociální sítí kritice, která může v očích mnoha připomínat snahu zbavit je toho hlavního, co v nich mělo být revoluční: absolutní svobody ke konstrukci alternativního světa, který bude přesně odpovídat preferencím každého z nás.
Jenže svět, v němž se vyvrácení lži dostane sotva k desetině jejích původních adresátů, nebude světem demokratickým: svoboda individuálních preferencí se tu dostává do přímého sporu s kolektivní totalitou nízkých pudů. Liberální představa autonomního subjektu jako generátoru svobodné společnosti se volbu za volbou rozpadá.
But upon closer examination, “political correctness” becomes an impossibly slippery concept. The term is what Ancient Greek rhetoricians would have called an “exonym”: a term for another group, which signals that the speaker does not belong to it. Nobody ever describes themselves as “politically correct”. The phrase is only ever an accusation.
This election is a real test not only for media publishers, but also for platforms like Google and Facebook. When the algorithms that reward publishers are at variance with the algorithms that would benefit users, whose side do Google and Facebook come down on? Whose black box can we trust?
We study, for the first time, automated inference on criminality based solely on still face images. (…) All four classifiers perform consistently well and produce evidence for the validity of automated face-induced inference on criminality, despite the historical controversy surrounding the topic. Also, we find some discriminating structural features for predicting criminality, such as lip curvature, eye inner corner distance, and the so-called nose-mouth angle.
Only Facebook has the data that can exactly reveal how fake news, hoaxes and misinformation spread, how much there is of it, who creates and who reads it, and how much influence it may have. Unfortunately, Facebook exercises complete control over access to this data by independent researchers. It’s as if tobacco companies controlled access to all medical and hospital records.
…
Facebook may want to claim that it is remaining neutral, but that is a false and dangerous stance. The company’s business model, algorithms and policies entrench echo chambers and fuel the spread of misinformation.
Nová levice, která se v devadesátých letech vydala třetí cestou, aby mohla operovat v rámci globální situace, bohužel dokáže oslovit jen část této periferie. Rozhodla se, že třídní konflikt nahradí kulturním bojem za práva menšin, imigrantů a ženskou emancipaci, namísto toho, aby jej začlenila do stávajících emancipačních bojů pracujících tříd. Do tohoto bohulibého schématu se tak nevešli bílí pracující, kteří o sobě dávají velmi hlasitě vědět během posledních let, ať už jako vyplašená střední třída nebo zatrpklá chudina. Jednoduše řečeno – namísto toho, aby docházelo k propojování požadavků jednotlivých společenských skupin do společného politického zápasu, byla emancipace jedněch vykoupena opuštěním druhých. Ba co víc, rozevřela se mezi nimi široká propast, kterou teď bude velmi obtížné přemostit.
Nejlevnější je dnes kalorické jídlo. Obezita se změnila ze symbolu bohatství v symbol morálního selhání. Nezdravě vypadají chudí. Obě tyto linky uvažování vedou k přesvědčení, že nižší třídy se nedokážou ovládat a disciplinovat a nezaslouží si žádnou zvláštní podporu ani zdravotní péči. Beztak by ji přece utratily za cigarety a hamburgery.
Estetika těla se sice změnila, ale znechucení tělem chudých přetrvává. George Orwell v reportážním eseji Cesta k Wigan Pier vzpomíná, jak vyrůstal ve viktoriánské éře. Popisuje, jak ho výchova vedla k pocitu, že na tělech dělníků je cosi odporného. Učili ho, že dělníci páchnou. V jeho době tvořilo rozdíl mezi lepší společností a zbytkem mýdlo. Dnes je to fitness a zdravá strava.
Místo diskuse o daních, sociálních dávkách, životním prostředí, exekucích, bydlení, nízkých mzdách, horšícímu se školství i zdravotnictví se demonstruje kvůli vyznamenání nebo různým výrokům. Politická debata připomíná spory dvořanů o vychování krále spíš než diskusi občanů o správě státu.
One alternative tactic is to start analogizing the privacy policies of Google and Facebook to that of traditional wage contracts—with all the attendant struggles over pay, conditions and working hours. This reframing helps us to realize our true position in relation to these techno-parasites. We are not the grateful beneficiaries of free services as Silicon Valley claims. Nor are we the controlled and surveilled totalitarian subjects usually offered by the liberal left. Instead we are laborers. Laborers who should demand more than a smattering of free services as remuneration.
Pod vlivem toho, co vidíme, nám dost rychle dochází morální argumenty pro kapitalismus nebo přesněji pro současnou verzi kapitalismu.
Jaké argumenty jsou dnes používané?
Kdysi se říkalo, že kapitalismus sice vytváří nerovnost, ale zároveň i podmínky, za nichž i těm nejchudším se daří stále lépe. To zjevně není pravda. Říkalo se taky, že kapitalismus vytváří technologickou inovaci, která zlepší náš život. Ani to není pravda. Nemáme roboty, kteří by za nás poklidili nádobí, těmi roboty jsou chudí pro bohaté. I argumenty, že kapitalismus zvyšuje bezpečnost a mír je mimo. Poslední argument je, že jiný systém není možný, a to je taky lež. Takže nezbývá než moralizovat: člověk, co tvrdě nedře na něčem, co nemá rád, je špatný člověk, stejně tak člověk, který není schopný splácet dluhy. A tahle morální rovina skutečně funguje. Lidé tomu věří.
Progresivní levici tedy hrozí, že její témata zvítězí v souboji o kulturní hegemonii, aniž by došlo k jakékoli výměně u kormidla, a tedy aniž by došlo k nutné reformě systému. Příběh liberalismu o individuální protestantské píli, formálních svobodách a zásluhovém blahobytu zůstává jedinou alternativou vůči hybridnímu konzervativnímu hnutí jakéhosi národního socialismu.
And maybe if we followed the proposal to curb the inheritance of personal wealth, then we might pay far more attention to the collective inheritance we pass on to our kids of a decent living and working environment as well as a natural world that maintains both its fecundity and charm.
This evidence suggests social class persists up and down the scale, for wealthy families and middle-class and poor, through renaissance and economic boom, through busts and upheavals, through military occupations and overthrows, through republics and kingdoms and dictatorships and for centuries and centuries.
Jenže v kontextu moderního trhu práce nepovede oslavování práce pro práci samu nikdy k posílení politiky založené na levicových hodnotách. Místo toho spíš lidi dotlačí na pravici.
Lidé, kteří pracují, už koneckonců netvoří součást žádné jednolité masy: spousta z nich na sebe čím dál více pohlíží jako na osamělé agenty, soupeřící s ostatními naprosto stejně, jako mezi sebou soupeří firmy a korporace.
[Komunismus zasahoval do života] hluboce, ale snažili jsme se tomu bránit tou schizofrenií, která byla nějak oddělitelná.
A když jste s někým mluvila o nefunkčnosti systému, všichni věděli, o čem mluvíte.
Dneska ani nemáme společnou řeč. Nemáme prostředky, jak popsat nefunkčnost systému. Selhává jazyk.