Dnešní Západ není Západem starého řádu, nýbrž blokem určité normativní identity (…) s koloniálním dědictvím, které implikuje to, čemu se říká civilizační rozdíl; po kolonialismu nám zbyl postoj, že my Západ jsme měřítkem civilizace, my jsme civilizace – a ti ostatní se musí zcivilizovat. Tím si ty ostatní definujeme. Je to problém, který se táhne se Západem a jeho pociťovanou všeplatností po celou dobu jeho existence, nejen v politice a ve vědění, ale třeba i v tom, jak se chováme k vlastní planetě.

Západní politici říkají, že jsme komunita hodnot. No dobrá, co je ale potom vně této komunity? Jaké tam mají hodnoty? Neevropské? To je ovšem velice hloupý esencialismus. Západní hodnoty jsou demokracie, vláda práva, ale také Osvětim, fakt dvou světových válek, kolonialismus a tak dále. Čili samotná identitární esence Západu je silně problematická.

…

Já tvrdím, že pro rozšiřování NATO na východ nebyly po pádu komunismu žádné strategické ani morální důvody. Právě naopak, měli jsme dostatek morálních důvodů alianci coby vojenskou instituci rozpustit. A dnes? NATO najednou objevilo morální i strategický důvod své existence i svého rozšiřování; je to ukázkový příklad sebenaplňujícího se proroctví.

Samozřejmě, může za to Putinovo rozhodnutí napadnout Ukrajinu. Z Vladimira Putina se tím však stal užitečný idiot Západu.

…

Bývalá Jugoslávie nebyla součástí bloků, které si před rokem 1989 rozdělovaly Evropu (…), byla vůdčím členem skupiny zemí mimo aliance a zemí koloniálních (…).

Takže největší tragédií rozpadu Jugoslávie byla ztráta té Evropy, která byla schopna převzít odpovědnost za třetí svět, vytvářet koncepty politické solidarity s antikolonialismem a také ekonomické spravedlnosti a překračovat binarismus „Západ a ti ostatní“ (…).

…

Všechno, co je na Západu dobré, vláda práva, občanské rovnostářství a tak dále, to vše bylo vytvořeno revolucemi – americkou a francouzskou. Jenže demokratická revoluce z let 1989 a 1990 byla Západem chápána jako prosté „pozápadnění“, rozšíření západních hodnot na Východ. Důsledkem je mimo jiné naprosté sémantické vyprázdnění pojmu revoluce jako ideje radikální změny.

A i proto tu dnes není nikdo, kdo by řekl, že by nám nemělo jít jen o odstranění Putina, ale o zničení ruského systému kapitalistického kořistnictví a také samotné kořistnické logiky globálního kapitalismu. Zatím to vypadá, že si místo toho zvolíme fašistickou odpověď na tuto válku: zbrojení a s ním spojené nové hromadění kapitálu.

Boris Buden v rozhovoru s Petrem Aghou