Takzvaně „porevoluční doba“ byla jejich. Jsou to lidi, co nás navíc morálně převedli do současnosti. Havel řekl: „Nejsme jako oni,“ tedy budeme lepší, a lidi měli možnost se k němu přihlásit a vymazat to, co bylo předtím včetně svého „podílu na chodu totalitní mašinérie“. Byla to určitá forma očištění, ta plná náměstí v roce 89 byla jako ohromná mikve, kde se všichni hromadně očišťují.

Ti na náměstí dole byli ovšem jinou společenskou skupinou než ta, co stála na balkóně. Disidentům se například většina lidí do té doby vyhýbala. Nesmíme zapomínat na další rozpor mezi touto skupinou a většinou společnosti, na který jsme raději celá léta nemysleli. Chartisté byli často intelektuálové a umělci, pro které je obecně svoboda daleko podstatnější hodnotou než pro lidi, kteří se neživí veřejným vyjadřováním. Tiše jsme předpokládali, že hodnoty této elity jsou i hodnotami celé společnosti, která se přihlásila k demokracii.

…

Řešilo se hlavně, že [Andrej Babiš] je estébák, bolševik… což není funkční. Funkční by bylo říct: „Podívejte se, to je bohatý člověk a ten bude vždycky dělat to, co je dobrý pro bohatý lidi. Nikdy nebude dělat skutečné změny, nemůžete čekat systémovou podporu od lidí, se kterýma jste v konfliktu. Zájmy jeho zaměstnanců jdou proti těm jeho.“ Jenomže ten mediální diskurz je tady nastavený tou slušnou politikou. Takže se řešilo, že si nakradl přes Čapí hnízdo a estébáctví, ale lidi ví, že se tu kradlo ve velkým, a že každý se na dřívějším systému nějak podílel. Voliči Babiše mají v hlavách mnohem komplexnější obrázek o minulosti než ten, jaký tu malují pravicové strany, a mlátí s ním Babiše po hlavě.

Martin Kohout v rozhovoru s Táňou Zabloudilovou