Ve vztahu k Západu u nás po roce 1918 a ještě dogmatičtěji po roce 1989 převládl argumentační styl, který nazvu české sofisma o liberálním Západu. Tento styl je sofistický, protože zamlčuje reálnou historii západní civilizační dominance (kolonialismus, rasismus, imperialismus, převraty vedené CIA v Latinské Americe a obecně ve třetím světě) a Západ definuje jen jeho (od stop historie očištěnými) ideály; navíc zobecňuje principy a normy, které na Západě převážily až v posledním půlstoletí díky antisystémovým vzpourám mládeže v šedesátých letech. Ideály a principy komunistického hnutí pojednává naopak jenom jako „zrůdnou ideologii“, ačkoli významně přispěly k osvobození kolonizovaných národů; podíl sovětské vojenské síly na tomto osvobození během studené války pak zamlčuje úplně. A v mezinárodní politice dnes české sofisma o liberálním Západu zní: Jednejme s Rusy jako s poraženým národem!

Václav Bělohradský: Tentokrát na Západ. Jak se ve 20. století unášela střední Evropa