Státní zástupce je mladej týpek. První věty odhuhlá, asi mu došlo, co se kolem odehrává a že je tenhle vykonstruovanej případ větší než on. Během čtení naprostejch hovadin jako že “Petr sova a spol. dělali věci pod hlavičkou revolučních buněk, což je celosvětová teroristická organizace…” získá, poprvý od základní školy, sebevědomí. A tak sousloví “polystyren a stolní olej” vyslovuje jako “vybombardování Prahy”. Když vyřkne celou definici Sítě revolučních buněk, smějeme se. Narozdíl od mladíka v taláru si uvědomujeme, jakej je to blábol.
…
S lidma u soudu je to jako s fízlama. Ráno si daj chleba se šunkou a odpoledne pod mantrou zákona a spravedlnosti rozhodujou o našich životech. Večer si pročtou zpravodajský weby a pochválí se, jak dobře to dneska zvládli. Co je to za charakter, když chce někdo rozhodovat o životě jinejch lidí. Je jedno pod jakým zaklínadlem. Mít moc. Mít moc říkat “terorismus”. Mít moc vymyslet si případ a dotáhnout ho do konce.