Z kapitalismu a demokracie nám zbyla jenom práce. Jinou ideologii jako bychom v Česku ani neměli. Parazitům z humanitních a uměleckých škol se přitom ze strany bojovníků za ztracenou normálnost věnuje naddimenzovaná pozornost. Někteří z nich si nejspíš opravdu myslí, že kdyby se přestaly umělecké (nebo jiné rozkladné) obory dotovat, bylo by znatelně víc peněz na důchody nebo na silnice. Ostatní hejtry flákači na školách prostě obyčejně spravedlivě rozčilují.

Komunistické „kdo nepracuje, ať nejí“ s tehdejším kultem práce bylo snad zaměřeno i proti (již poraženým) vykořisťovatelům a kladlo důraz na poválečnou obnovu a zapojení každého jednotlivce do industriální mašinerie vedené komunistickou stranou. Dnešní nevyslovená obdoba tohoto hesla, kterou se v různých obměnách zaklíná Zeman, Babiš i politici ODS nebo ČSSD, říká už jenom to, aby všichni žili ve stejných sračkách jako ostatní a nedělali výtržnosti. Nejde ani tak o to někoho do něčeho zapojit, ale spíš srovnat do řady všechno, co leží mimo nekonečnou práci a pouhou svou existencí zpochybňuje hákování za pár korun.

Pavel Šplíchal: Umění je buď posraný, nebo žádný