Podívejme se na některá ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který u nás platí od 23. 3. 1976 jako zákon 120/1976 Sb. a byl poťouchle využit k „protistátnímu Prohlášení Charty 77“. (…) Smluvní strany „uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt, a neustálé zlepšování životních podmínek“. Takže třeba bydlet podle „přiměřené úrovně“ je sociální právo, nikoli dar moci; ta je proto povinna starat se o to, aby na byty nebyl vztažen „trh bez přívlastků“, který by toto právo ohrožoval. V tomto smyslu náš právní řád zavazuje vládu provádět jak regulaci nájemného, tak i bytovou výstavbu. (…) Obávám se, že většina našich mocných ani neví, že svou politiku dělají v rozporu s nějakými právními závazky.

Zdeněk Mlynář: Proti srsti, 1996 (zmíněno v komentáři Mileny Bartlové)