A právě se zřetelem na veřejný zájem se vlastnictví střetává se svou další hranicí. Tam, kde je odděleno od třeba jen symbolicky smysluplného užívání, se vcelku logicky přestává jevit jako právo a stává se privilegiem. Tedy něčím nezaslouženým, škodlivým a čistě formálním. Pole ležící ladem a zbídačení rolníci, zamčené kontejnery plné vyhozeného jídla a hladoví lidé, po léta chátrající dům a zástupy bezdomovců, to všechno lze obhájit jen na velmi abstraktní rovině. A ti, kteří jsou z výhod tohoto vysvětlení vyloučení, pro ně budou mít nutně jen velmi málo pochopení.

Matěj Metelec: Svoboda a vlastnictví